Teenageři mohou v životě trpět pocity osamění. Přemýšleli jste někdy nad tím, že byste svému synovi či dceři napsali nějaký podpůrný vzkaz, jenž by se týkal jejich dospívání? Sdílení vlastních zkušeností, moudrých slov a podpory vám může pomoci vžít se do jejich role a zlepšit vaši komunikaci.
Dopis pro povzbuzení mé dcery
Od té doby, co mi bylo -náct, už uplynulo hodně času. Ale když jsem nedávno s tvojí babičkou procházela staré fotky, všechno se mi to vrátilo. Viděla jsem sama sebe, když mi bylo tolik, co je tobě, a najednou jsem kvůli tomu, co prožíváš, zjihla. Dívala jsem se do očí mé mladší verzi a viděla jsem všechen ten zmatek, nejistotu, zkrátka všechny ty věci, které ve mně vzbuzovaly obavy nebo za které jsem se dokonce styděla. A to je důvod, proč ti píšu tuhle zprávu: abych tě podpořila. Procházíš dobou, která je ve znamení velkých změn, a já ti chci říci, jak jsem se jí prokousala já, protože si myslím, že když uslyšíš pár mých zkušeností, třeba ti to pomůže najít si svou vlastní cestu, jak vše překonat.
Nějakou dobu to vypadalo, že vzhled je jediné, na čem záleží – a mně nikdy nepřišlo, že bych vypadala tak dobře, jak vypadají holky v mém okolí. Ale postupně jsem se naučila důvěřovat svým instinktům ohledně toho, co ze mě dělá mne (a kým jsem dodnes). Naučila jsem se soustředit na svoje studijní výsledky. Uvědomila jsem si, že i když se nikdy do dívčího basketbalového týmu nedostanu, můžu si užívat jiné sporty, třeba jezdit na kole a být hrdá na to, že jsem fit.
Přišla jsem na to, že nejdůležitější je naučit se důvěřovat tomu hlasu někde uvnitř, který je mým skutečným já, který ze mě dělá toho člověka, kterým jsem. Došlo mi, že tomu hlasu mohu důvěřovat a že když mu budu naslouchat, pomůže mi přijít na to, jak ze sebe dostat mé nejlepší „já“. Nemusela jsem být nejlepší ve všem, čeho jsem chtěla dosáhnout, ale musela jsem vědět, že jsem se snažila. A když jsem si uvědomila ten rozdíl mezi těmito dvěma věcmi, skutečně to moji sebedůvěru podpořilo.
Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem si uvědomila, jak důležité je v mém životě přátelství ostatních dívek. A myslím si, že ty na to přicházíš dříve než já. Nepotřebuješ hromady kamarádů, ale potřebuješ alespoň pár blízkých osob, kterým můžeš důvěřovat, a přitom je brát takové, jací jsou, bez příkras. Nikdo není dokonalý kamarád, ale kamarádům na tobě záleží – a tobě zase záleží na nich.
A až si najdeš nějakého přítele (nebo přítelkyni), bude to zase něco nového. Vzpomínám si, jak zvláštní tenhle nový druh blízkosti byl. Trávívala jsem spoustu času ve svém pokoji a myslela jsem na ty, kteří se mi líbili. A ty nejspíš budeš chtít dělat to samé. Nechtěla jsem se s těmi věcmi svěřovat mámě a je mi jasné, že ty to máš stejně. Dumat a přemýšlet nad novými věcmi, které se ti dějí, je důležité, protože toho potřebuješ spoustu „zpracovat“. A nejde jenom o kluky, se kterými bys chtěla chodit, nebo o kamarádky, jde i o další věci, které ti najednou přijdou důležité – tvoje postava, jak moc jíš, cvičíš a jak vypadáš v těchhle šatech, půjde o výsledky zkoušek, nebo co chceš dělat, až budeš dospělá.
Jako holka jsem udělala spoustu chyb a i ty jich bezpochyby pár uděláš. To je věc, kterou si obě můžeme být jisty. Ale na jednu věc jsem přišla, když už jsem byla starší, a teď bych ti ji ráda řekla. Každý z nás v životě dělá chyby, ale důležité je to, co uděláš, když si danou chybu uvědomíš, a jak se s tím popereš. Přiznat si, že jsi udělala chybu, a jít dál, chce odvahu, ale když to uděláš, pocítíš, jak moc síly v sobě máš. Tvoje sebedůvěra se tím hodně posílí, protože si díky tomu uvědomíš, že ať se stane cokoliv, ty jsi ta, kdo řídí svůj život. A ty jsi ta, kdo ho může změnit.
Vždycky tě budu mít ráda
tvoje máma
