„Rodiče mají hodně práce a když s nimi mluvím o tom, že budu psát ve škole test, neznamená to pro ně to samé, co pro mé přátele.“ Když mamce povím, že jsem se moc neučila, řekne mi: „No tak se snaž, co to půjde“. Ale kamarádka bude chápat, jak jsem strachy nervózní, a taky že jsem si to nejspíš opakovala stokrát, ale stejně mám strach, že to nebude stačit. Myslím, že moji přátelé žijí stejným životním stylem jako já, a proto jsou tak důležití.“
Jessie, 14, Mexiko
„Mám pět nejlepších kamarádek – se třemi z nich jsem chodila na základku, zbylé dvě jsem potkala na střední. Jsou hned po rodičích těmi nejdůležitějšími lidmi v mém životě – mé jediné sestře je čtyřiadvacet, takže je výrazně starší a žije úplně jiný život. Kamarádky jsou spíš takové moje sestry – většinou jsou buď u nás, nebo jsem já u nich. O víkendu u sebe většinou přespáváme.
Moji rodiče je berou skoro jako své další dcery a stejně tak se cítím i já u jejich rodičů. Je to opravdu něco výjimečného, a nemyslím si, že kluci, které znám, by měli s nějakými svými kamarády tak silné pouto, jaké je mezi námi holkami.
„Mluvíme v podstatě o všem, ale hlavně o tom, co se děje doma, jaké známé osobnosti nás zajímají, jaké hudební skupiny se nám líbí. Je to všechno parádní, dokud se nepohádáme – pak je to pohroma!! Je mi z toho smutno. Nedokážu myslet na školu, úkoly, nebo na cokoliv jiného, dokud to s nimi nevyřeším.“
Isabella, 14 let, Brazílie
„Když člověk začne chodit na střední, je to celé o tom najít si svoji partu holek, se kterými se můžete ztotožnit a cítit se s nimi dobře. Takže když ráno dorazím do školy, musím nejdřív najít svoji partu. Je nás dohromady pět – dvě z nás spolu chodily na základku a ty zbylé tři zas spolu na jinou. Bavím se i s holkama z jiných skupin a s žádnou z nich nijak neválčíme nebo tak, ale nejradši prostě jsem s holkama z mé party, s těmi se chci vídat nejvíc.
Všechny vypadáme stejně. Když se ráno oblékám, některá z nás napíše ostatním zprávu, třeba „Dnes si beru šortky“ nebo „Dnes to budou kalhoty“. A díky tomu všechny přijdeme do školy oblečené stejně.“
Evie, 13, Austrálie
„Každý člověk ve skupině má jinou roli: Já umím udobřovat, takže za mnou lidi chodí, když dojde na nějakou hádku. Někdo jiný je vtipálek, jiný zase ten chytrý. Pokud někdo ze skupiny odejde, musíte najít někoho, kdo převezme jeho roli – nebo jinak se lidé trochu změní, protože vždycky potřebujete někoho, kdo je zábavný, nebo někoho, kdo umí řešit spory.“
Issy, 11, Velká Británie
Proč jsou v životě dospívajících dívek kamarádky tak důležité?
Od všech dívek, s nimiž jsme hovořili, shodně zaznívá, že přátelství je pro ně to nejdůležitější v životě. V tomto věku si zpravidla vytvoří blízký vztah se třemi, čtyřmi nebo pěti dívkami, a všude kolem vznikají jiné skupiny dívek.
Rodiny a rodiče sice stále zůstávají důležité, ale právě kamarádky jsou těmi, s kým dívky sdílejí své každodenní zážitky.
A to není jen nějaká fráze – je to biologická potřeba. Hormonální změny, jimiž procházejí, podněcují jejich sociální dovednosti, a dívky tak „touží“ po bezpečí ženského přátelství.
Udržování přátelství je zásadní pro to, jak dospívající dívky vnímají samy sebe a svůj úspěch.
Pro rodiče je důležité, aby vztahy své dcery s jejími kamarádkami nijak nebagatelizovali. Neříkejte jí tedy, že čas, který s nimi tráví, není důležitý. Stejně tak si nestěžujte, jakou dobu spolu tráví, či na to, jak moc komunikují, když nejsou spolu.
Tu a tam bude nejspíš zapotřebí vaši dceru usměrnit (pokud například píše textové zprávy během rodinného oběda). Pamatujte ovšem na to, že být stále ve spojení je pro její svět naprosto nezbytné.
Dívky a jejich kamarádství: co říkají odborníci
Psycholožka Dr. JoAnn Deaková, která hojně publikuje na téma dívky a jejich vývoj, říká, že zatímco rodiče vnímají vztahy své dcery s dospívajícími kamarádkami jako „zahlcující“, sama děvčata je zpravidla vidí jako „prvořadé“.
Někteří odborníci označují skupiny přítelkyň jako „kliky“ nebo „kmeny“, ovšem doktorka Deaková je spíše chápe jako „fázi čerstvě vylíhnutého motýla“. Až do té doby totiž byly dívky v kokonu vztahů ve své rodině. S tím, jak přijde puberta, o svůj kokon znenadání přijdou. Na jednu stranu je to vzrušující, na druhou stranu ale také děsivé a ošidné.
Doktorka Deaková tvrdí, že dívky v této fázi mají jemná a křehká křídla, takže aby se chránily, obklopují se dalšími „čerstvě vylíhnutými motýly“. „Shlukují se dohromady a potřebují jednat stejně, hovořit a mluvit stejně, neboť jim to poskytuje ochranné maskování,“ říká.
Naše vlastní odbornice, doktorka Tara Cousineauová, tvrdí: „Pro dívky je navazování vztahů naprostou přirozeností. Svůj stres zvládají tím, že využívají strategii zvanou „pečuj a spřátel se“. Je to strategie přežití, která se uplatňuje především u žen a doplňuje přirozenou tendenci k boji nebo útěku, kterou má každý člověk. I tak lze tedy na dívčí „kliky“ nahlížet. Pro mnohé dívky je přijetí nějakou skupinou způsob, jak chránit pocit své vlastní hodnoty, obzvláště pak v období raného dospívání, kdy jsou velmi zranitelné.
*Abychom chránili soukromí osob, které na těchto stránkách vyprávějí své příběhy, změnili jsme jim jména. Jejich příběhy jsou však pravdivé.
