Sehee Chun, 22
Když jsem byla mladší, hodně jsem přibrala... A to byl důvod, proč jsem si přestala věřit. Vůbec jsem nechodila ven a nestýkala se s kamarády. Jen jsem šla do školy, pak domů, najedla se a šla spát. Pohled do zrcadla jsem doslova nesnášela. Tlak ze strany sociálních médií mi v tomto směru taky zrovna nepřidal.
Když se podívám do zrcadla teď, jen si pomyslím: „Sluší mi to! Paráda!“ (Teď ale nemluvím o ránu...) Dostat se až sem mi ale rvalo hodně dlouho. Snažím se být ohledně svého těla a mysli pozitivní. Dřela jsem jako kůň, abych zhubla nejen kvůli zdraví, ale také proto, abych měla lepší pocit ze sebe sama.
Mé sebedůvěře pomohlo také to, že jsem žila ve Velké Británii. Moje posedlost hmotností byla zapříčiněna kulturou a myšlením některých lidí v zemi, odkud pocházím – Jižní Koreji. V Koreji zadek v zásadě nikoho nezajímá, ale tady je všichni milují! Za krásnou se tady považuje postava, která má ženské tvary.
Díky komplimentům, kterými mě moje rodina zahrnuje, se cítím mnohem lépe. Právě jejich názor je pro mě důležitý, ne názor cizích lidí. A musím jim dát za pravdu. Byla jsem krásná, už když jsem se narodila. Pak jsem ale ztratila sebedůvěru a tehdy jsem si myslela, že jsem o svoji krásu přišla. Ale nebylo tomu tak. Ta krása se nikdy nikam nevytratila... Jsem nádherná a vždycky jsem byla.
