Sarah Moore, 24

Kvůli akné jsem byla hodně dlouho šikanovaná – vlastně celé dospívání. Jen jsem vždycky doufala a modlila se, že ráno vstanu a budu prostě krásná. A trvalo mi to opravdu, opravdu dlouho, než jsem se z tohoto přístupu dokázala vymanit a začala se brát takovou, jaká jsem. Pokud bych svému mladšímu já mohla něco říci, bylo by to: „Přestaň zkoumat svůj obličej a počítat nedostatky.“ 

„Čím více jsem se o feminismu dozvídala, tím více ve mně rezonoval. Dal mi tolik sebedůvěry k tomu, abych byla sama sebou a přestala se bát toho, že bych snad mohla nebýt „dostatečně“ krásná.“ Oblékám se, jak se mi zlíbí, a je taková miniaturní forma aktivismu: je to můj příspěvek do fóra, co znamená být krásná žena. Takže jo, teď už se mám ráda. A proč bych neměla?“ - Sarah, 24
@Dove

Feminismus a to, co se o něm dozvídám, mi dalo obrovskou sebedůvěru poznat to, kým jsem a co mám ráda. V devatenácti jsem se začala dívat na Ru Paulův Drag Race a líčení a koncept genderu mě úplně pohltil. Donutilo mě to ptát se, co je vlastně krásné. Ru řekl: „Pokud nedokážete milovat sebe sama, jak, do háje, budete milovat někoho jiného?“ Tehdy jsem si konečně uvědomila, že se musím z tohoto začarovaného kruhu dostat ven a začít pracovat na budování lásky k sobě samotné. 

Přestala jsem se bát toho, že bych snad nebyla dost krásná – nechtěla jsem žít v přesvědčení, že to, jak vypadám, je pro všechny ostatní tak důležité. 

Nyní si chci vybudovat vnitřní sílu. Jo, mám se ráda. A proč bych neměla?