Odlišné úhly pohledu ve vašem vztahu matky a dcery

Odlišné úhly pohledu ve vašem vztahu matky a dcery

Hlavním zdrojem napětí může být snaha přesvědčit dítě, že by bylo dobré věnovat trochu času a úsilí školním záležitostem. V tomto příběhu máma Jana a její dcery Ema a Sára* přinášejí svůj pohled na klasický boj mezi matkou a dcerou kvůli domácím úkolům – a ukazují, jak pochopení perspektivy jiného člověka v rozepřích v domácnosti může snižovat zlobu a vztek na všech stranách.

Problémy ve vztahu matky a dcery a domácí úkoly: případová studie

JAK SE NA TO DÍVÁ MÁMA JANA: CHCI, ABY BYLA EMA PILNĚJŠÍ

Jana se musela hodně přičinit o to, aby získala místo na univerzitě a stala se matematičkou. Nyní každý den svádí bitvy kvůli škole se svou patnáctiletou dcerou Emou.

„Emě jdou humanitní předměty a úkoly většinou dělá, ale nemá ráda matematiku a přírodní vědy, kde úkoly udělá velmi rychle, nebo i vůbec,“ říká. „Problémem je, že já jsem přesvědčená o tom, že právě tyhle předměty jsou velmi důležité a otevírají v životě spoustu dveří. Na začátku jsem se jí snažila pomoci, ale ona mě odmítala, tak jsem se pokusila to nechat na ní.

Pak jsem jí začala kontrolovat sešity, když třeba byla venku, a zjistila jsem, jak mizerně udělané úkoly má. Samozřejmě byla naštvaná, že jsem jí vlezla do sešitů, ale já jsem byla prostě vzteky bez sebe kvůli tomu, jak málo se snaží. Samozřejmě jsme se pohádaly.“

JAK SE NA TO DÍVÁ DCERA EMA: MÁMA MĚ JENOM KRITIZUJE

Ema vše vidí jinak. Vysvětluje, jak její máma nabízí „pomoc“ s úkoly.

„Znamená to ve skutečnosti jedno,“ říká, „a to je upozorňovat mě na to, co je špatně. Přijde mi, že to nechápe a je naštvaná, když já jsem frustrovaná z toho, že neznám řešení. Mám pocit, že jsem úplně k ničemu a že moje máma mě nemá ráda, protože nedokážu splnit to, co ona považuje za normální.“

Ema říká, že chování její matky v ní nepodporuje touhu být lepší, ale naopak je kvůli domácím úkolům nervózní a vzpírá se jim. 

„Občas se cítím hrozně a úplně k ničemu, a to si pak jdu popovídat s tátou, který se mnou soucítí,“ dodává. „Ale fakt bych chtěla, aby mě máma přestala komandovat a nechala mě dělat si všechno tak, jak to cítím.“

JAK SE NA TO DÍVÁ DCERA SÁRA: CHÁPU OBĚ STRANY

Ema si občas stěžuje své dvaadvacetileté sestře, která si pamatuje, jaké problémy s mámou kvůli domácím úkolům měla ona sama.

„Ema má víc konfrontační styl a otravuje ji, jak se máma chová, daleko víc, než to kdy otravovalo mne,“ vysvětluje. „Chápu mámu, že chce, aby Ema prospívala, protože je chytrá. A vím, že dobré studijní výsledky mi umožnily dělat to, co dělám.“

Ale také chápe frustraci Emy. „Bylo by skvělé, kdyby si s mámou dokázala o svých pocitech promluvit tak, jak o nich mluví se mnou,“ říká Sára. „Mám pocit, že máma si neuvědomuje, jak nešťastná je Ema kvůli tomu, že se hádají.“

Sára navrhla, že by její rodiče měli pro Emu sehnat doučování nebo si pohovořit s učiteli ve škole, a sami se tak neangažovat. „Jsem přesvědčená o tom, že moje sestra potřebuje podporu,“ dodává, „a možná by to prospělo její sebedůvěře a dalo jí to sebevědomí, aby věděla, že to zvládne sama.“

To, co pro naše děti chceme a jak si myslíme, že jim můžeme pomoci se připravit na budoucnost, může být v rozporu s tím, jak to všechno vidí ony. To platí především v případě, že máme problémy pochopit, proč jsou pro ně určité věci důležité. Takže jak mohou mámy pomoci?

  • 1

    Vytvořte bezpečné prostředí

    Takové prostředí může být třeba doma nebo na společném výletě, kde si budete moci se svou dcerou popovídat a ona vám bude moci sdělit svůj úhel pohledu

  • 2

    Buďte ochotní dospět ke kompromisu

    V případě sporu se nebojte ustoupit nebo změnit svůj úhel pohledu

  • 3

    Buďte otevření a upřímní

    Jde o naprosto základní předpoklad pro udržení pozitivní obousměrné komunikace. Dosáhnete tak také toho, že vaše dcera bude z vaší strany cítit podporu a nebude se bát své pocity vyjádřit

Problémy ve vztahu matky a dcery a domácí úkoly: případová studie

Zájmy dívek se s přibývajícím věkem mění

Barbora se chtěla naučit hrát na klavír a když jí bylo 11, rodiče jí zaplatili hodiny. Dva roky ji to bavilo a pravidelně cvičila. Ale pak, jak říká její máma Marie, „úplně ztratila o hraní zájem a řekla, že žádná její kamarádka na hudební nástroj nehraje.“

Jejích rodičů se zmocnila frustrace, ale Barbora vysvětluje: „Prostě mě hraní na klavír přestalo bavit. Navíc jsem měla hrát ve chvíli, kdy se scházeli moji kamarádi nebo v sobotu ráno, kdy jsme se jen tak spolu poflakovali. Říkala jsem si, že pokud budu chtít, budu moci s klavírem pokračovat později.“

Pohled staršího sourozence může pomoci

Velmi užitečným postupem může být, pokud požádáte sourozence nebo příbuzného, aby se na spor podíval vlastníma očima a pomohl každému vnímat různé úhly pohledu.

Právě starší bratr, kterému už bylo přes dvacet a studoval na univerzitě, pomohl Barboře pochopit, že svým rodičům může říci, že chce cvičit v době, která jí vyhovuje více, a nemusí tak s hraním na klavír přestávat úplně. Když svým rodičům vysvětlila, jak důležité pro ni je být se svými kamarádkami, pochopili, proč chtěla s hraním přestat. Výsledkem pak byl kompromis.

„Uvědomili jsme si,“ říká Marie, „že Barbora byla z celé té situace nešťastná také proto, že měla pocit, že je pro nás zklamáním. Zároveň však měla strach, že pokud nebude moci být se svými kamarádkami ve chvílích, které se zdály být důležité, stane se mezi nimi outsiderem.“

Máte ve vašem vzájemném vztahu podobné problémy? Máte pocit, že vaše snaha podporovat a povzbuzovat vaši dceru má docela opačný účinek? Zkuste si promluvit a zjistěte, jak to vidí ona.

Další kroky

  • Podpořte svoji dceru v tom, aby vám vysvětlila své pocity. Dejte jí najevo, že jí nasloucháte
  • Zvažte, zda si nepromluvit se starším sourozencem a nezískat tak jeho náhled na celou záležitost  – výzkum provedený na University of Missouri ukázal, že starší sestry pro ty mladší často fungují jako hlavní důvěrnice, rádkyně a zdroje podpory, obzvláště pak u citlivých témat
  • Navrhněte kompromis. Požádejte dceru, aby 15-20 minut pracovala na domácích úkolech a pak jí dovolte dát si pauzu. Nejtěžším na tom všem bývá většinou začít, takže jakmile se do toho jednou pustí, dotáhne to do konce – a třeba ji to i bude bavit
  • Vysvětlete, že příjemné pocity mohou přijít před tím, než něco uděláme, během toho, nebo poté, až to dokončíme. Večírek je něco, na co se můžeme těšit, užívat si to, když tam jsme, a pak na to rádi vzpomínat. U jiných činností však příjemný pocit přijde až na konci: uspokojení z toho, že jste něco udělali, hrdost, že se vám něco podařilo, nebo radost z toho, že jste se něco naučili